Mučení postav aneb Textové RPG

9. dubna 2015 v 18:03 | "Já jsem tady Vzduch!" |  V mozku červ
Myslím, že právě tenhle pojem velmi dobře vystihnuje téma tohoto týdne, tedy "mučení povoleno" . Tedy alespoň v mém případě. Nebudu se tu rozepisovat o tom, jak takové textovky fungují nebo recenzovat jednotlivé z nich, na to jsou jiní experti než já. Sama hraji jen na už několikrát omílaném Felix Felicis a nově na Dragon Riders, takže kdyby nááááhodou někdo taky někde tam hrál a chtěl si někdy zahrát se mnou... ehm, tedy, neodbíhejme.

Mučení povoleno, to je něco, čím se sama na textovkách řídím, a ještě si nikdo nestěžoval. Navíc pozoruji, že mezi hráči nejsem jediná. A tak si říkám, že tohle je také jeden z důvodů, proč ty textovky a vlastně obecně hry získávají popularitu. Nejen že se stanete někým jiným, on se vám do rukou dostane osud bezbranné postavy, se kterou si můžete víceméně dělat, co se vám zlíbí. A ano, dle potřeby a nálady je zmučit. Vím, co říkám, mé postavy nechť jsou příkladem. Težko byste v reálném životě někoho zavřeli do sklepa bez světla a tepla, přiváděli ho k zoufalství jak fyzickému tak psychickému a násilím v něm pěstovali touhu vidět krev všech kromě své. Tedy, mohli byste to zkusit, ale pochybuji, že by se to setkalo s pochopením. Kdepak, šli byste hezky sedět. To u RPG nehrozí.
A lidé jsou morbidní, zvrácená stvoření, ať se to snaží skrýt jakkoliv. Postavy mučí velmi rádi, a někteří dokonce čtou jen ty příspěvky, kde se nějaké to mučeníčko odehrává. Nejspíš jim to dává pocit moci, nebo prostě vědomí, že by mohlo být mnohem, mnohem hůř. Proč asi existují takové horory, že ano? Stejný princip, jen si to člověk nepíše sám dle svého.

Tolik k mému krátkému zamyšlení nad tímto slovním spojením a první asociací, co si s tím spojím. Co dál? Mohla jsem se rozepsat o praktikách ve středověku, o tom, jak kat dostával za svou práci božský prachy za cenu vyšlenění z povrchní společnosti, která si stejně ty popravy užívala. Mohla jsem rozebrat využití bambusu k mučení v Japonsku a Číně.
Nebo se to téma mohlo týkat blbých Padesáti odstínů bahna. Ale já napsala o RPG. A komu se to nelíbí, nechť v pokoji odejde. Protože "mučení povoleno" tady neplatí. Minimálně ne mučení mojí osoby.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 arzenal arzenal | Web | 9. dubna 2015 v 18:38 | Reagovat

Jo, abych se přiznala, tomuhle se nejde ubránit. Já svoje postavy v románech a příbězích mučím taky až moc často. Ale beru to spíš tak, že jsou to moje dětičky a já se je snažím prožitím něčeho šílenýho dovést k tomu, aby byly silnější! Ah, škoda jen, že kdykoliv se mají dobře a všechcno je fajn, znamená to u mě, že se musí pak hned něco diametrálně posrat. :D

2 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 9. dubna 2015 v 18:50 | Reagovat

Přivádět postavy za kraj šílenství je, ať už v RPG nebo knihách, vlastně nutností. Já je zase tak moc nemučím, rozhodně ne tak jako jiní, ale kdybych vedla jejich život, už bych asi neexistovala...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

.
N Á S L E D U J E .. " K O N E Č N Í K "
.
Momentálně ujíždím na...


VEMTE PROSÍM NA VĚDOMÍ, ŽE KDO MI NĚCO UKRADNE, TEN DOSTANE PŘES TLAMIČKU.
S láskou, Vzduch :-*